Vydavatel:

AOS

MOMENTÁLNE VYPREDANÁ U VYDAVATEĽA:

Druhé vydání publikace je doplněno novými fotografiemi a poznatky z nejnovějších terénních výzkumů badatelských skupin v podzemí komplexu Sovích hor.

Kniha získala cenu E. E. Kische za literaturu faktu pro rok 2013

Druhé doplněné vydání knihy Milana Z. Kučery „Největší tajemství Třetí říše“, tentokrát s podtitulem "Ocelové město nacistů" je publikací, která si čtenáře získá nejen pro svoji objevnost a zúročení autorových bohatých terénních zkušeností, ale i díky populárnímu, srozumitelnému jazyku a atraktivnímu podání.
Ať už s ním budeme putovat temnými podzemními koridory továrny Wolfsberg, pátrat po tajných laboratořích pod zámkem Ksiaž, nebo listovat v zažloutlých dokumentech esesácké administrativy, vždy nás bezpečně převede přes minová pole domněnek a barvitých legend, jimiž je v průběhu let obklopila lidská představivost či snaha o zachování tajemství.

"Kniha je hodnotným příspěvkem k poznání historie závěrečné fáze existence Hitlerovy Třetí říše. Její autor odhaluje naprosto netušené a vpravdě ohromující přípravy rozvinutí válečné výroby v těsném sousedství českého území, jejichž rozsah vyvolává dodatečné mrazení z poznatku, jak velké nebezpečí pro lidstvo hitlerovský nacismus až do posledních chvil představoval. Autor sleduje a sděluje čtenářům výsledky bádání a průzkumu těchto utajovaných objektů. Porota se rozhodla udělit mu regionální cenu E.E. Kische, jelikož tímto dílem osvědčuje příznačné rysy kischovského pojetí literatury faktu – zvídavost a neúnavnou snahu zjišťovat nová, neznámá fakta, odhalovat jejich tajemství a sdělovat výsledky svého úsilí vytříbeným jazykem, čtivě a se schopností estetického, emotivně působivého prožitku."

(Z posudku předsedy poroty pro udělení Ceny E. E. Kische za literaturu faktu pro rok 2013, PhDr. Karla Richtera, CSc., která byla autorovi udělena za první vydání této knihy.)

Druhé vydání publikace je doplněno novými fotografiemi a poznatky z nejnovějších terénních výzkumů badatelských skupin v podzemí komplexu Sovích hor.

Nakladatel: AOS Publishing
ISBN: 978-80-87624-14-2, EAN: 9788087624142
Popis: kniha, brožovaná, 300 stran, 14,8 × 21 cm, česky
Rok vydání: 2013 (2. dopl.vydání)

´================

Kniha „Největší tajemství Třetí říše“ je publikací, která si čtenáře získá nejen pro svoji objevnost a zúročení autorových bohatých terénních zkušeností (dotýká se oblasti velmi podobné pátrání po tzv. Štěchovickému pokladu), ale i díky populárnímu, srozumitelnému jazyku a atraktivnímu podání. Ať už s ním budeme putovat temnými podzemními koridory továrny Wolfsberg, pátrat po tajných laboratořích pod zámkem Ksiaž, nebo listovat v zažloutlých dokumentech esesácké administrativy, vždy nás bezpečně převede přes minová pole domněnek a barvitých legend, jimiž je v průběhu let obklopila lidská představivost či snaha o zachování tajemství.

"...Po své přednášce "Nacistické podzemní továrny v Polsku" na hradě Houska nazrál čas vydat ze shromážděných informací knihu. Na základě mého členství v polské SGP (jediný ne-Polák) a za mohutné pomoci přátel se mi podařilo během několika let prolézt všechny podzemní továrny padající pod tzv. ANLAGE RIESE, dále jsem se pohyboval v určitých starých důlních dílech a někdejších německých raketových základnách. A hovořil s většinou polských autorů a badatelů aktivních v této oblasti, byl jsem osobně a vlastníma rukama účasten pokusů SGP provrtat se s těžkou vrtnou soupravou do neznámých prostor těchto prazvláštních komplexů. " autor

Co můžete čekat:

kapitolu o magnetronových zbraních, o zámku na hoře připomínající ementál, o podivných zařízeních v slezských lesích , o ztraceném nákladním vlaku a jeho zlatém nákladu, o podivných ruských aktivitách v oblasti, o zvláštním německém vědci který v sobě kombinoval genialitu von Brauna a zvrácenost Mengeleho apod. ...

Podzemní prostory odedávna působily na mysl a představivost člověka. Nejen na formování prvotních uměleckých a náboženských představ, kdy se jeskynní prostory měnily v první chrámy a obrazárny, ale i při hledání bezpečného úkrytu pro všechno, co mělo zůstat skryto před denním světlem. V dávné minulosti šlo zřejmě o udržení mystéria, o přežití jedince nebo kmene. V době nedávné však zejména o strategický význam podzemních prostor k výstavbě technologických zařízení a úkrytů, neuralgických bodů informační společnosti – ať už jde o řídicí centrály, kryty před zbraněmi hromadného ničení, cyklotrony nebo servery globální komunikační sítě.

Až do druhé světové války byly podzemní prostory (uměle vybudované, nebo vzniklé adaptací jeskyní či suterénů středověkého stavitelství) využívány zejména za účelem skladování a dočasné ochrany. S koncepcí totální války (Der Totale Krieg) a v době sílícího bombardování však v období nacistické Třetí říše došlo k přesunu výrobních a vědecko-výzkumných kapacit pod zem v do té doby nevídaném rozsahu. Přísně střežená tajemství kolem jednotlivých podzemních nacistických základen způsobuje, že dodnes silně ovlivňují naši představivost, přičemž vyvolávají množství otázek. A mnohé nejednoznačné, často i rozporuplné odpovědi na ně vytvářejí mytologii, která má však často k pravdě blíže, než by se na první pohled mohlo zdát.

Klauzule Geheime Reichssache tak dodnes působí i na současné badatele, když začínají svá pátrání tam, kde před lety skočili či rezignovali agenti tajných služeb, a sestupují jako bájní hrdinové germánských legend za poklady dračích jeskyní. V zasypaných a nedostupných štolách tak mohou čekat na své objevitele ukryté cennosti, umělecká díla a dokumenty, případně revoluční technologie, jimiž chtěla nacistická elita odvrátit pád Třetí říše, která sice dostala do vínku tisícileté trvání, ale osud její historii omezil na dvanáct let a čtyři měsíce, než se rozplynula v dýmu a požáru porážky...

UKÁZKA Z KAPITOLY O WOLSFBERGU:

.. Jednoho dne zaskřípal plukovníku Jerzy Cerovi (znalec a kartograf Riese) pod botami v hlubinách Vladaře nějaký skleněný předmět. Shýbl se a poznal primitivní brýle. Temně zelená skla se jaksi nehodila do podzemí, kde bylo už tak málo světla. Měděný drát obrouček brýlí umožnoval komukoli vytvarovat si brýle na nos a uši. K jeho údivu se na naoko primitivním výrobku skvěl vtlačený nápis : Deutsches Reichs Patent allgemeine (netřeba překladu). Plukovník na penzi odnesl brýle do materiálové laboratoře. Vojenští specialisté tam zjistili, že brýle mají nulovou propustnost UV záření. Dle jejich názoru nebyla III. Říše schopna vyprodukovat takový superčistý materiál. Nacistické Německo, které se velmi věnovalo infračervené oblasti k vojenskému použití tak asi nezanedbalo ani opačnou část světelného spektra jenomže o těchto výzkumech, které asi byly někde tady v podzemních laboratořích prováděny se asi nedozvíme nic. Kdo je ztratil a kde a na co se s nimi díval?

UKÁZKA Z KAPITOLY O KSIAŽI:

Tady bychom se ještě mohli zastavit u jedné letecké či spíše astronautické kauzy původně omylem připisované těm malým místnostem v podzemí zámku. Domněnka byla, že se jednalo o laboratoře. K výrobě se svojí velikostí nehodily, jako ubikace nebyly postaveny. A tak Jerzy Rostkowski myslel, že našel místo pokusů nacistického lékaře a národního socialisty Hubertuse Strugholda. Hubertus Strughold byl něčím mezi Wernherem von Braunem a doktorem Mengelem. Strughold tak jako von Braun v rámci operace Paperclip byl repatriován do USA a stal se americkým národním hrdinou a předním vědcem NASA . Zemřel v klidu a bez rozruchu v americkém San Antoniu 25.října 1986. Tehdy nepomohlo volání pozůstalých těch, na smrti kterých postavil svůj americký sen, až v roce 1993 se věc provalila a začalo v USA odstraňování jeho jména z různých síní slávy, pamětních desek apod. Von Braun dostal rakety do vesmíru a Strughold dokázal astronauty udržet při životě. Strughold totiž jako přesvědčený národní socialista a nacista prováděl za války vězních pokusy. Vystavoval vězně účinkům podtlaku, nízkých teplot – v podstatě simulace letu do vesmíru – i když tu byla i objednávka Luftwaffe na pokusy, jak udržet co nejdéle při životě německé letce spadlé do vod Severního ledového oceánu a Baltu. Po pokusech s ukrutným podchlazováním vězňů a jejich vystavení podtlaku většinou všichni zemřeli mučednickou smrtí – na zemi. Byly konány pokusy zahřívat je nahými ženami – byly to ženy speciálně vybrané v koncentračním táboře Dachau a Gross Rosen. Jerzy Rostkowski nakonec našel místo, kde ony pokusy probíhaly – a sice nevinně poklidné – plicní sanatorium v Bad Salzbrunnu! Ty podtlakové komory dokonce dodnes fungují a léčí lidi s nemocnými plícemi, prý už ale nejde nastavit takový podtlak jako za Velkoněmecké říše. A tak pokusy s hypobarickými komorami a podchlazovacími vanami probíhaly v sanatoriu Kurmittelhaus pouhých 6000 metrů od zámku Ksiaž. A je tak možné, že všechny v tajnosti zde prováděné práce do sebe z pohledu celého Riese mohly nějak zapadat.

HHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHH

DOPORUČUJEME TAKÉ:

Druhá světová válka