Bosorka Alžběta Nádašdyová, rozená Báthoryová, alias čachtická paní

Vázané vydání,

• 172 strán

Autor: Duffack J.J.

Příběhy této knihy se skutečně staly.

Činy čachtické paní jsou spíše námětem pro fantastický horor než pro historický příběh. Vylíčil jsem je v podrobnostech, protože jsem se snažil pochopit nejen co se stalo, nýbrž i proč se tak stalo a jak to bylo možné. A také, i když se to může zdát podivné, v čem byla ona a její doba tak blízká dnešku...

Alžběta Báthoryová

Narozena 1560 v Nyirbáthoru - 21. srpna 1614 Čachtice

Alžběta Báthoryová je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů jí připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši.

"Čachtická paní" Alžběta Báthoryová pocházela z velmi významného uherského rodu a ve svých 15 letech se provdala za hraběte Ference Nádasdyho (1555-1604), který byl rovněž významnou uherskou osobností s rozsáhlým majetkem a velkým politickým vlivem. Na poměry tehdejší doby byla Alžběta velmi vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, německy a latinsky. Za dobu manželství porodila pět dětí (dvě krátce po narození zemřely). Po smrti manžela v roce 1604 se hraběnka natrvalo usadila v Čachticích asi 6 km jihozápadně od Nového Města nad Váhom. K hradu patřil i zámek a sedmnáct obcí v okolí Nitry. O významu a zámožnosti obou rodů svědčí skutečnost, že svatba trvala několik týdnů za účasti 4500 osob. Na svatbu ve Vranově nad Topľou byl dokonce pozván habsburský císař Maxmilián, avšak pro nemoc se omluvil. Přesto alespoň zaslal novomanželům drahé svatební dary.

Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Juraj Thurzó. Navečer, zcela nečekaně vtrhl palatin s vojskem na zámek a v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem údajně našel umučenou mrtvou dívku. V dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale naštěstí žijící ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Ján Ujáry, zvaný Ficzko, Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli převezeni do Bytče – sídla palatina Jiřího Thurza.

Palatinův zámek v Bytči - místo soudu

Výslechy a zároveň pětidenní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611, a to bez účasti baronky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby jí Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další slovenští a maďarští šlechtici. Thurzó také zabránil, aby obvinění nebyli podrobeni obvyklému útrpnému právu (mučení), ač o to všichni soudci žádali. Žádal to i vyslanec krále Matyáše, který byl na proces vyslán. Jak tomuto tlaku Thurzó odolal, není historikům zcela jasné. Je však samozřejmé, že všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová, na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva. Král s palatinem byli skutečně o Vánocích 1609 na zámku jejími hosty...

Palatin Juraj Thurzó

Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická – mnozí o mučení a zvěrstvech údajně páchaných baronkou pouze slyšeli. Jedna svědkyně jménem Zuza před soudem uvedla, že jí jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek a že "tohle číslo čachtická paní vlastnoručně zapsala". Mohl to být ovšem také seznam poddaných, kteří třeba neplnili nebo nemohli plnit řádně své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem baronku navíc obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz ovšem nepředložil. Mimoto také uvedl, že baronka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi.

Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci, vedeni Nejvyšším královským soudcem Teodorem Sirmiensisem ze Súľova a za aktivního dozoru Jiřího Thurza, k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty… Jan Ujáry alias Ficzko byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Na rozdíl od žen mu nebyly trhány prsty. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. Katarinu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. O 14 dnů později (24. ledna 1611) skončila na hranici také Eržika Majorová z Myjavy, aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ní kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Byla totiž bylinkářkou a údajně uměla léčit i jizvy po popáleninách. Ján Ujáry ji označil za nejkrutější ze všech. V rozsudku se o trestu pro Alžbětu Báthoryovou místo nenašlo. Byla zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Pochována byla v čachtickém kostele. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena.

"Čachtická paní" - Alžběta Báthoryová

Mnozí historici zvláště z Maďarska předkládají argumenty, které ospravedlňují baronku Báthoryovou a samotný proces považují za vykonstruovaný s politickým pozadím. Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl totiž v letech 1575 -1586 polským králem a úspěšným vojevůdcem ve válkách s Ruskem. Kromě této politicky významné osobnosti stál v době zatčení baronky v čele Sedmihradska její synovec, mladý a ambiciózní kníže Gabriel Báthory, kterého se Thurzó pokusil z čela knížectví odstranit. Palatin se také údajně chtěl zmocnit i barončina rozsáhlého majetku. Právní zvyklosti v této době umožňovaly konfiskaci majetku, pokud by se prokázal úmysl zavraždit krále. K tomu bylo ovšem třeba svědectví dalších nejméně sedmi šlechticů… Baronka to při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí Thurzó - bývalý spolubojovník jejího manžela.

Se zločinem je spjat i tento portrét Alžběty Báthoryové (obrázek vpravo). Olej na plátně o rozměrech 93×77 cm byl odcizen z 22. na 23. září 1991 z čachtického muzea, kam byl zapůjčen ze státního zámku Bojnice.

Zajímavé, leč neověřené je tvrzení, že palatinem nalezená umučená oběť na barončině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí zámku. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. I přes tyto argumenty je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se přímo či nepřímo podílela na smrti některých svých poddaných. Obyvatelé ji skutečně nenáviděli. Zdi hradu opouštěla pouze se silně ozbrojenou stráží. Nutno ovšem podotknout, že krutost panstva nad poddanými byla tehdejší "dobová norma"… Jako nesmyslná byla prokázána legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek. Stejně tak byla prokázána neexistence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó i jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legendy o panně objevily až po více než sto letech po její smrti.

Nejčastěji diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými, přesto velmi nespolehlivými zdroji jsou výslechy osob, které byly palatinem obviněny z ukrutností a vražd. Nespolehlivým zdrojem jsou především proto, že výslechy obviněných měly jediný cíl – přiznání se ke zločinům, ze kterých byli obviněni. K tomu účelu sloužili i jednostranně a účelově kladené otázky. Jistě není bez zajímavosti, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Podle historiků hájících baronku je počet obětí součtem všech jmen, která v procesu od každého obviněného padla. Přitom prý soudci nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Podle sčítání soudem je počet obětí 37-80. Lze tedy s jistotou tvrdit, že baronce je přičítáno mnohem více obětí, než jich bylo – byť pochybně - prokázáno.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Alžběta Báthoryová

Alžběta Báthoryová

Erb se třemi dračími zuby

Alžběta (Elisabeth) Nádašdyová (rozená Báthoryová) (v maďarštině Báthory Erzsébet) (asi 7. srpna 1560,Nyirbátor – 21. srpna 1614, Čachtice), přezdívaná Čachtická paní, byla uherská hraběnka. Je pokládána za nejznámější masovou vražedkyni ve slovenských a maďarských dějinách.

 

Obsah

[skrýt]

• 1 Život
• 2 Soud
• 3 Mučení
• 4 Filmy o Alžbětě Báthoryové
• 5 Knihy o Alžbětě Báthoryové
• 6 Odkazy
  • 6.1 Reference
  • 6.2 Literatura
  • 6.3 Externí odkazy

 

Život

Báthoryové vlastnili rozsáhlé majetky zejména v Sedmihradsku. Jejich prapředek Vid v ečedském močále zabil podle legendy draka, proto měli v erbu tři dračí zuby. Ve 14. století se jejich rod rozdělil na dvě větve: ečedskou a somlyoskou.

Jejími rodiči byli Jiří Báthory (maďarsky Báthory György) z ečedské linie rodu Báthory a Anna Báthoryová, dceraŠtěpána VIII. Báthoryho, ze šomlyovské linie (manželství s Jiřím bylo její třetí). Bratrem Anny, a tudíž Alžbětiným strýcem, byl Štěpán Báthory, polský král a velkokníže litevský.

Většinu Báthoryů z obou větví (ečedské i somlyovské) charakterizovaly výstřední povahové vlastnosti. Vícero z nich mělo sklony k samolibosti, pýše, tyranství, smyslnosti i k sexuální zvrácenosti. Většina také trpěla epilepsií a dnou. Doprovodným znakem degenerace rodu byly právě uvedené povahové vlastnosti, rod zanedlouho poté zcela vymřel. Somlyovská linie vymřela v roce 1635 a ečedská po meči v roce 1605, kdy zemřel Štěpán Báthory, Alžbětin bratr.

Manžel František Nádasdy (6. října 1555, Šárvár – 4. ledna 1604 tamtéž) byl tak jako Alžběta také z magnátského rodu. Byl hlavním županem v župách Vaš, Fogaraš a Šoproň, byl magistrem královských koníren, panovníkovým rádcem a od roku1578 hlavním kapitánem uherských vojsk. Vynikal velkou tělesnou silou a měl prudkou povahu. Počínal si odvážně v několika bitvách proti Turkům, mezi nimi byl znám jako „černý bej“. Dne 3. ledna, den před svojí smrtí, napsal příteli Jiřímu Thurzovi dopis, ve kterém mu svěřil do ochrany a přízně svoji rodinu.

Nádasdy a Báthoryová uzavřeli manželství ve Vranově nad Topľou 8. května 1575. Narodilo se jim pět dětí: Anna, Kateřina (Katarína), Uršula, Andrej a Pavel. Uršula a Andrej zemřeli už jako děti. V roce 1604 se Anna provdala za Mikuláše (VI.) Zrínského. Dne 13. června 1604 byli zasnoubeni v Kerestúru, při svatební hostině byl přítomen i palatin Juraj Turzo, který byl s Mikulášem (VI.) Zrínským v rodinném poměru, protože Turzova matka Katarína Zrínská byla sestrou Jiřího (VI.) Zrínského, který byl Mikulášovým otcem.

Báthoryová a její čtyři pomocníci byli obviněni z mučení a zabití velkého množství mladých žen (20 až 2000 obětí, zdroje se v počtu obětí rozcházejí). V roce 1610 byla dána do samovazby, kde zůstala až do své smrti o čtyři roky později. Pocházela z jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodů oné doby.

Alžbětin příbuzenský vztah k polskému králi Štěpánu Báthorymu ji zachránil před popravou, neunikli jí však její (údajní) pomocníci.

K jejímu životu se váží různé legendy včetně jejích údajných koupelí (či pití) krve služek, které napomohly ke vzniku početných upírských mýtů (či konkrétněji sexuálně-sadisticko-upírských legend a bájí).

Soud

První informativní vyšetřování začalo v březnu 1610. Zanedlouho poté, co ji palatin Juraj Turzo 29. prosince 1610 přistihl při činu v Čachticích, byl započat dne 2. ledna 1611 soudní proces v Bytčanském hradu s pomocníky Alžběty Báthoryové. Kvůli palatinovi Jiřímu Turzovi před soudem chyběl hlavní viník: Alžběta Báthoryová. Soudcovský sbor tohoto zajímavého trestního případu odsoudil pomocníky k trestu smrti. V rozsudku bylo o Alžbětě Báthoryové připomínáno jen tolik, že ji nechali ve věznici na Čachtickém hradu, kde zůstala až do své smrti v roce 1614. Pochována je v Čachticích ^[1] a nikdy se před soud nedostala.

Jejími pomocníky byli Ján Ujvári (Ficko), Helena Jó a Katarína Benecká. Dne 7. ledna 1611 v Bytči byl vynesen rozsudek. V tentýž den byla Helena Jó zaživa upálena, Ján Ujvári byl pro mladý věk sťat a tělo bylo spáleno. Katarínu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. Léčitelka Majorová z Myjavy, která pomáhala Báthoryové při různých chorobách, byla obviněna z čarodějnictví a zaživa upálena 24. ledna 1611. Důkazy a přiznání byly získány s použitím mučení.

U soudu svědčilo velké množství osob. Například evangelický kazatel Ponický, který Báthoryovou přímo u soudu obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz však nepředložil. Mnozí historici však považují proces za vykonstruovaný a s politickým pozadím. Uherští šlechtici se totiž chtěli zmocnit pozemků Alžběty Báthoryové, a tak ji obvinili z ohavných činů.

Mučení

Děvčata prý týrala hořícími svícemi, rozpáleným železem, píchala jehlicemi, polévala studenou vodou na mrazu, řezala noži apod. Ne vždy je zabila. Svědkové vypověděli, že viděli děvčata tak popálená, že nemohla nastoupit do kočáru. Mučením oslavovala i Vánoce (palatin Thurzo ji přistihl při mučení těsně po Vánocích) i svatbu své dcery - v této době zemřely dvě německé služky. Mrtvoly byly pochovávány různě - na hřbitově, na poli, v obilních jamách. Jednou byly zahrabány tak nedbale, že rozkládající se těla vyhrabali psi a roznášeli je po dvoře.

Filmy o Alžbětě Báthoryové

Příběh Alžběty Báthoryové se pokoušelo zfilmovat několik významných československých i zahraničních režisérů. V 70. letech 20. století vzniklo hned několik filmů. S výjimkou erotického povídkového filmu Contes Immoraux, animované Krvavé paní a komedie Radošinského naivného divadla šlo vždy o horory o upírech avlkodlacích.

K tématu se filmaři znova vrátili v posledních letech, když se o zfilmování pokoušelo nezávisle na sobě hned několik producentů. Kanadský horor Eternal z roku 2004, jehož děj začíná v obci Višňové u Nového Mesta nad Váhom, jako jediný ze všech zahraničních filmů použil slovenské reálie. Francouzka Julie Delpy natočila r. 2009historický film Hraběnka podle vlastního scénáře. Český režisér Zdeněk Troška vlastní práva na Nižnánského román Čachtická paní. V roce 2006 dokončil maďarský režisér Jenö Hodi svůj upírský horor Metamorphosis v hlavní roli s Christopherem Lambertem. Hrad Alžběty Báthoryové v něm umístili do transylvánských Karpat.Juraj Jakubisko dokončil v červnu roku 2006 historické drama podle vlastního scénáře Bathory. Premiéra byla v roce 2008.

• 1970 Necropolis (Franco Brocani) - horor
• 1970 Countess Dracula (Grófka Dracula) (Peter Sasdy) (s Ingrid Pittovou) - horor
• 1971 Les levres rouges (Červené pery) (Harry Kummel) - horor
• 1973 Ceremonia sangrienta (Krvavá ceremónia) (Jorge Grau) - horor
• 1974 Contes immoraux (Nemorálne príbehy) (Walerian Borowczyk) (s Palomou Picasso) - erotický
• 1975 Alžbeta Hrozná alebo Krw story (Stanislav Štepka) - TV - divadelní hra
• 1980 Krvavá pani (Viktor Kubal) - animovaný film (IMDB)
• 1980 El retorno del hombre-lobo (Návrat vlkodlaka) (Jacinto Molina) - horor
• 1988 The Mysterious Death of Nina Chereau (Dennis Berry) - horor
• 1990 Jungfrau am Abgrund (Carl Andersen) - horor
• 1999 Bloodbath (Dan Speaker, Kim Turney) - horor
• 2000 Bathory (Brian Topping)
• 2004 Tomb of the Werewolf (Hrob vlkodlaka) (Fred Olen Ray) - horor
• 2004 Eternal (Wilhelm Liebenberg, Federico Sanchez) - horor
• 2005 Night Fangs (Ricardo Islas) - horor
• 2006 Demon's Claw (Lloyd A. Simandl) - horor
• 2006 Stay Alive (William Brent Bell) - horor
• 2006 Metamorphosis (Jenö Hodi) (s Christopherem Lambertem) - horor
• 2007 Blood Scarab (Donald F. Glut) - horor
• 2008 Bathory (Juraj Jakubisko) - historické drama (IMDB)
• 2009 The Countess (Hraběnka) (Julie Delpy) - historické drama

Knihy o Alžbětě Báthoryové

• 1932 Čachtická paní (Jožo Nižnánsky) - román
• 1999 Krvavá grófka (Pavel Dvořák a Karol Kállay) - historická
• 2007 Alžbeta Báthoryová a jej obete (Jozef Kočiš) - historická
• 1981 Alžbeta Báthoryová a palatín Thurzo (Jozef Kočiš) - historická
• 2008 Zrození bestie (Jana Švecová) - historická

ZDROJE:

cs.wikipedia.org/wiki/Alžběta_Báthoryová

http://www.bathory.sk/albeta_bathory.html

http://kriminalistika.eu/muzeumzla/bathory/bathoryova.html